05.10.09 ´ 22:40
Otevřený dveře mám,
přijď a chytni kliku,
svou dlaň do tvé dlaně dám,
třeba budeme mít kliku.
 |
|
|
|
Otevřený dveře mám,
přijď a chytni kliku,
svou dlaň do tvé dlaně dám,
třeba budeme mít kliku.
Ztracená (Jan Pávek)
Tu brašnu ztratil
a uvědomil
si, jak to bylo
a co mu teď po ní zbylo.
Teď až pochopil
jak moc ji měl rád
ted až to pochopil
kurvadrát.
Cítí a cítí moc
čeká až prijde noc
spánek lečí tuhle nemoc
(jen na chvili)
ale je to pomoc
pry je to chemie
a kde je protilátka
je to pohlazení
a její ruka hladká
poslední basen.
slza vedle slzy
Pinďa říká bude líp
už brzy.
Občas začnu přemýšlet, čím bych chtěl být. Vlastně poslední dobou to bylo dost často.
Chtěl jsem být umělcem, prodávat svá díla. Grafikem, prodávat své weby, tvořit loga a plakáty. Fotografem, jezdit po světě, fotit, dokumentovat, zachycovat příběhy lidí a mýt drahej foťák. Veterinářem, pomáhat zvířatům a starat se o ně. Stavařem, koukat jak mi pod rukama roste projekt. Myslivcem, starat se o zvěř, být neustále se svým psem a mýt chovnou stanici. Chtěl bych mít dost peněz na to, abych dokázal někomu pomoci.
Studuju stavařinu a doufám, že jednou, se uchytím ať v oboru, či mimo něj, ale doufám, že budu spokojen. Kvůli tomu vlastně studuju. Kolik lidí vystudovalo úplně něco jiného, než teď dělá? Já jich znám nemálo. A co budu dělat já? Myslím, že to neví nikdo, jelikož to v podstatě záleží jen na mně.
Tomino občas vyprávěl o svém snu, jet do Norska na kosatky. Přemýšlím, co je mým velkým snem. Snů mám víc než dost. Různě se mění, odchází a vracejí se.
Já sám nevím, co bude za den, týden či měsíc. Může se stát cokoli a může se cokoli změnit. Nechám se překvapit, co mě čeká.
Páteční večer strávím s kakaem a Rudolfem.
Dnes je to takové hektické, ale tak je to každý rok. Snad jsem stihl vše, co jsem chtěl. Fionce už jsme nadělili a z kostiček měla takovou radost, že ani do kotce se jí nechtělo.
Tentokrát je u nás poprvé na Vánoce teta. Jsem rád, jelikož je taky součástí rodiny. Tady už voní ryba, cukroví a lehká Vánoční atmosféra. Škoda jen, že v krbu se zatopit nemůže.
Večer vidím jasně. Po večeři rozbalíme dárky a s další várkou salátu, kapra a CocaColy zakotvím u televize. Pak obejdu s ostatníma mše a půjdu spát. Ráno si připravím věci na hory, zjistím co nemam, ale budu v klidu, protože s tím stejně už nic nenadělám a dopoledne odjíždíme, v červené Oktávce s ohromnou rakví, směr Smržovka.
Vážení a milý přátelé a návštěvníci tohoto skromného blogu, všem Vám přeji šťastné a veselé Vánoce a klidné a pohodové svátky. A jelikož se k netu nedostanu ani na silvestra, tak zároveň přeji Šťastný Nový rok, mnoho zdraví, štěstí, lásky, přátel a spokojenosti v novém roce nula devět.
Klasik by řekl: „Lidé by měli mít rádi pejsci.“ (Jan Pávek)
Kdybych někde v krámě s elektronikou viděl věc, který se říká digitální fotorámeček, asi bych tomu nevěnoval moc pozornosti a radši bych se šel podívat na foťáky nebo notebooky. Ale včera taťka přinesl domu jeden z těch fotoráměčku a já jsem si ho vcelku oblíbil. Mám ho na stole a občas mi pohled ujede na měnící se fotografie.
Myslím, že to teď můj pokoj posunulo úplně do jiné dimenze. Nejsem moc na nějaké hi-tech vychytávky, ale toto se mi líbí. Asi mu budu říkat Miloš.
Vážené dámy, vážení pánové, vážení milovníci reggae. Dovolil bych si jmenovat jednoho člověka, který by se rozhodně neměl vyhnout Vaší pozornosti.
Jméno Jepther McClymont, ne každému něco řekne, ale jeho pseudonym Luciano už napoví. Byl prodavačem ovoce a zeleniny na Jamajském trhu, ale rozhodl se, že reggae je jeho cestou a za tím si šel. A nyní je jednou z ikon dnešní reggae scény. A určitě jeho kulturní poselství lásky, víry a porozumění stojí nejen za poslech. Já jsem si ho v Žízníkově (turné Jah is My Navigator) užil náramně, jelikož atmosféra, co tam zavládla, byla nezapomenutelná.
Zvedla se opona…. „sestřiiiii“. Byl v tom smutek, byla tam vášeň, bylo tam násilí, byl tam chtíč, byly tam drogy, byla tam láska, bylo tam napětí, byly tam emoce, bylo tam utlačování, byla tam pomsta, byla tam smrt a byl tam Elgin. Potlesk, děkovačka, opona a fotky jsou tady. Klobouk dolu.
Co se přeje pejskům? Fionce je dnes šest měsíců. Čenich už nemá zaražený do hlavy, ani krátké nožky nemá, a místo té anténky na zadku má teď správný prut. Krásné pointří rysy a hlavně ta hlava! Jsem fakt rád, že jsem si pejsku pořídil a že to čekání stálo za to. Takže přeju ti pejsko má vše nej.
Tak mě napadá, že ten kdo říká, že ve Slaném není kromě Hájů pořádné místo na venčení, nemá pravdu. Stačí jen jít o kus dál a nebát se zašpinit si boty. Dnes jsme objevili krásný místo, kde sou zarostlá pole, vysoká tráva, a kde po polích přebíhalo srnčí. Pro mě jakožto spíše městské dítě to byl krásný pohled.
Schoval jsem si do vousů jeden beďar, zastrčil jsem si konektor do ucha a vnímal zvuk. Pod rytmem šachovnicové taktovky podupávám, poklepávám, pokývávám. Chtěl bych tančit, rozeběhnout se do všech stran.
Řidič vypnul světla a přestalo se číst. Začalo se spát a řítíme se tmou. Fialova je in, červena ji sluší a černý rukavice jsou sexy. Na podzim padá listí a v zimě padají dready. Oranžovou mandarinku loupu jedním tahem. Poslouchám krásu nesmírnou. Na sklo kreslím fixou, nekonečnou inspirací, vypsanou.
Letmý dotek zlatou šálou a je pryč. Večer to bude kravata a správné držení skleničky červeného.
Brzda, spojka a dál to nejede…
Většina lidí si ani neuvědomuje, co má. Je to vše tak samozřejmé.
Stále se za něčím ženeme, někam spěcháme, dáváme si cíle, snažíme se něčeho dosáhnout, a pak stačí jen jeden jediný okamžik a vše může být úplně jinak. Vše se může změnit. Vše může skončit. Pak se teprv začne člověk zamýšlet nad tím, co je a co není samozřejmé.
Vždy když mě zdravil říkaval :”Zdar Džony”.
Budiž ti země lehká …